Blíží se konec roku. Jaký bude pro canisterapii ten další?
27.09.2009

Pomáhat lidem s různým postiženým je správné, ale je nutné si také uvědomit za jakých podmínek to dobrovolné organizace dělají a jaké podmínky budou mít příští rok.

Do konce roku zbývá pár týdnů. Co nás jako skupinu čeká? Žádné velké akce jako byla dvě školení členů a zkoušky psů. Požádal jsem členy skupiny, aby se vyjádřili jak budeme čerpat granty a další dotace od kraje a měst. Znát návrhy členů je nutné. Zatím většina získaných peněz šla na nákup pomůcek pro canisterapii, potom na vzdělávání a výkony canisterapie. Myslím si, že by jsme se měli zaměřit taky na pomoc členům. Vyžadujeme dobrý stav psů, očkování a odčervování, případně další ochrany klientů, ale také psů a to je testování psů na TBC. Potom se nemůže říct, že pes přinesl do zařízení TBC a víme, že u krizových skupin klientů se nemoc objevit může. To jsou nadstandardní požadavky, které se za běžného života psa nedělají. To vše ale stojí hodně peněz. Vylepšené krmení psa lze pokládat také za nadstandardní. Doprava na akce jako je školení, zároveň stravování v restauracích je opět sáhnutí hlouběji do peněženek. Dále se požaduje pojištění psa na škody způsobené psem. Další náklady se ukazují při častějším veterinárním vyšetření. Je toho více, co se vyžaduje na majiteli psa – člena organizace. Pokud vezmeme pouhé dvě koruny jako příspěvek na krmení, tak jen tato minimální částka znamená téměř 43000,- Kč na počet psů v naší skupině. Dá se namítnout, že psa stejně musí majitel krmit. To je pravda, ale je rozdíl mezi krmením psa, je-li využíván pro canisterapii a psem bez výkonu. Zase lze namítnout - zátěž psa při sportovní kynologii je také značná a vyžaduje hodnotné krmení.

Jeden značný rozdíl zde je to, že sport je zábava, ale canisterapie je odborná i psychický náročná činnost a v naší organizaci prováděná bez nároku na mzdu. Snažíme se proto členům trochu pomoci a hradíme jim ubytování na školení, (jednu nebo dvě noci - 450,- Kč, což činí 22500,- Kč). Pouze dvě položky a máme to za 65500,- Kč. Další náklady jsou na pomůcky a prostředky pro canisterapii. Jistě obojky a vodítka různých barev se dají pořídit za 250,-Kč za jeden komplet. Jemná motorika a učení barev za pomoci psa se opět šplhá přes 12000,-Kč. Nejdražší pomůcky jsou pro polohování. Co tento způsob výkonů přináší. Je to přenos energie, uvolňování spasmů, uklidňování hyperaktivních klientů třeba autistů i u jiných onemocnění. Tyto pomůcky jsou v ceně jeden až osm tisíc korun. Kolik canisterapeutických týmů se může těmito pomůckami vybavit? Tyto pomůcky si nemohou nakupovat členové ze svých prostředků. Proč to vlastně píši. Granty a dotace se pohybují ročně kolem 60 – 80 tisíc korun, což je opravdu velice málo pro skupinu jako je CANTES o.s. skupina Polička, která má k dnešnímu dni 50 členů a 2 čekatelky. Skupina Polička pomáhá výkony canistrapie několika tisícům klientů ročně.

Ano členové na canisterapii doplácí. Výkony provádí ve volném čase, za činnost nejsou placeni. Požadavky na týmy se zvyšují. U členů vzdělávání – školení. Psi zvyšováním počtů canisterapeutických návštěv klientů, členové většinou hradí náklady ze svého. Potom se nemůžeme divit, že někteří odcházejí. Další snižování členské základny jsou z důvodů onemocnění psů, vyčerpání členů i psů. Jsou zde případy, kdy se musíme rozloučit s členem pro přístup k činnosti (rozhodne se, že si bude dělat co chce a to třeba i v docházce do zařízení. Dokonce byl i případ, že se členka zamilovala do alkoholu. "Sponzory" canisterapie nezajímá, protože na činnost není vidět (provádí se za zdmi ústavů, škol, nemocnic a dalších zařízení). Proto to není pro podnikatelé žádná reklama a pro nás žádné peníze. Ti členové, kteří mají silné sociální cítění stále canisterapii vykonávají. Dokonce docházejí do různých zařízen i několikrát týdně. Postižených neubývá, ale nás je stále málo a za těchto podmínek se budou stavy členů zvyšovat špatně.

Skupina Polička má snad výhodu, že se alespoň malý počet zájemců zapojuje do činnosti. Ale je to stále málo. Tam kde canisterapii vykonáváme žádají činnost rozšiřovat a přichází další požadavky na vykonávání canisterapie v zařízeních, kde zatím nedocházíme. Neradi pak musíme odmítat pro nedostatek týmů. Případně se snažíme po dohodě s členem rozšířit jeho činnost o další výkony canisterapie. Jak dlouho lze takto postupovat. Do doby než odejdou. Pomineme-li zvýšenou zátěž na celý tým, tak nesmíme opominout i zvyšující náklady. Členové to mají jistě značně těžké i v rodinách. Olupují rodiny o společný život. Jsou slyšet i tvrdá slova "pro cizí děláš mnohem více jak pro vlastní". Bohužel se taková atmosféra přenáší na klienty i psa. Klienti, i když postižení, mají schopnosti rozpoznat změny v projevech psovoda a mnohem hůře pak canisterapii vnímají. Přidáme i výborné pozorovací schopnosti psa, který vycítí, že je něco špatně a sám znejistí. Bylo by dobře, pokud by byl člen zbaven problémů, jak hradit zvýšené náklady. Canisterapii většinou vykonává nižší a střední vrstva obyvatel a ti nemají právě mnoho peněz, aby je používali na činnost canisterapie. Ty horní vrstvy, co by mohly poskytnout určité částky na naší činnost, většinou nemají sociální cítění. Těžko pochopí, proč by dali něco na činnost, která pomáhá těm potřebným. Jistě by pomohla i částka, kterou zaplatí za stravování rodiny za jeden den v hotelu při výletu do ciziny.

Je potupující, když "žebráme" o pomoc pro druhé a setkáváme se s výrazem, který říká "další žebrák chce utrhnout z mého". Odrazuje nás to od dalšího jednání. Žádný člen ani funkcionář nedostává za práci pro organizaci ani korunu a za provádění výkonu canisterapie nemá člen nárok na mzdu. Pokud by každý člen skupiny sehnal od sponzora 500,- Kč, tak by bylo možné částečně vybavit pomůckami 2 – 10 canisterapeutických týmů podle toho, na co je tým činnosti zaměřen. Není snadnější si říci, co nám je do těch postižených, když tam nemáme nikoho z rodiny. Jistě ani takový člověk nemůže pro svoji sobeckost canisterapii vykonávat. Stejně jako ti, co znají jen jednu větu: CO ZA TO? Pro příští rok, kdy budou rodiny těžko žít, by jsme chtěli členům pomoci s úhradami na jejich činnost. Proto žádám členy, aby se vyjádřili co je nejvíce tíží ve financování canisterapeutické činnosti. Já se zeptám kontroly, která přijde zjišťovat čerpání grantu, zda lze do další žádosti o grant zabudovat tyto požadavky členů a tak jim pomoci. Budou-li nám odcházet lidi ze skupiny a místo nich přicházet noví, zvyšují se i tím náklady pro skupinu. Ale to už tak bývá a jsme za nové zájemce rádi.