Začíná další rok činnosti
05.01.2010

Začíná další rok činnosti a musíme se postavit na startovní čáru. Canisterapie nepatří mezi sprinty, ale je to těžký maratón. Vytrvalostní, ale ne stereotypní. Mění se podmínky a setkáváme se s novými klienty. Nárůst členské základny by měl znamenat rozšíření počtu zařízení, kde by se mělo s canisterapií začít pracovat. Klientům přinést pomoc, kterou canisterapie dokáže poskytnout. Několikrát jsem už jsem psal, že by bylo dobré, aby si ti zkušení vzali od nových členů elán a radost. Snadno se to pozná, když se nový člen zaučuje u zkušeného týmu. Je vidět radost z nově poznaného a tím i elán do další činnosti. Bylo by správné spíše nové týmy povzbudit a nedostávat je do situace "chytrý a hloupý", v tomto případu ne, že nový tým srážíme, ale dostáváme se do role těch hloupějších.

Pohled na klienta, který září radosti je obdobný výsledek, jako když se podíváme na začínající členy. Najednou je snaha dělat canisterapii na více místech. Ano, zde je potřeba jim vysvětlit, že to hned nejde, protože je toho na psa mnoho. Je to maratón a tak nejde od začátku sprintovat. Je-li to možné tak zapojit nový tým do několika zařízení s různými skupinami klientů. Zde by měl ten zkušený pozorovat chování psa, protože člen většinou "vstřebává" zážitky a prožívá je mnohem více, než ten co canisterapii dělá delší čas. Ti zkušení se mohou vzpomínkami vrátit na své začátky a znovu prožívat radost, která se po několika letech jakoby vytrácela a co horší stává se canisterapie prací a to je krůček od začínajícího stereotypu.

Možná je lepší, být vícekrát s novým týmem. Budete se snažit přemýšlet a poradit novému členu. Jemu to pomůže a vy, i když zkušení, ale utlumeni se dostáváte do situace svého oživení. Tato změna má vliv na psychiku. Pryč se stavem "vyhoření" a psychickou únavou. Možná, že si někteří po přečtení článku řeknou "to jsou bláboly a pořád nějaké poučování". Nechci se dělat chytrým, ale pokud zkušený člen pracuje s novým týmem, nechá na sebe působit tu změnu a přesto zůstane nafouknutým chytrákem, kterého otravuje zaučovat nového, měl by si raději udělat od canisterapie volno. Již po krátkém čase se pozná, jestli mu činnost chybí nebo se již vůbec nevrátí. Bohužel, o jednoho méně, ale bez záruky dobré činnosti to nejde jinak. Pravdou je, že většina členů, kteří mají delší přestávku od výkonu canisterapie se již nevrátí. Pohodlí a snadnější využití času zábavou již nedovolí vrátit se. Komu však po měsíci canisterapie schází, vrací se a prožívá ji citově jako když začínal. Opět zkušenost. Bylo dost takových, kteří odešli a již se nevrátili.

Jak mnozí víte, věnoval jsem minulý rok dost času nemocnicím. Nejdelší doba byla, když mně navštívil dvakrát malý mozkový infarkt. Postihlo to hlavně oči. Canisterapie mi velice chyběla stejně jako mému psovi. Oba jsme dědkové a ti mají nárok, aby se opotřebované tělo hlásilo. Můj velký kamarád Blesk přes dvanáct let starý se zákalem očí, artrózou a srůstem bederních obratlů má velkou radost, když otevřu zadní dveře u auta a vysadím jej do jeho sálu v kombiku. Někdy po zastavení a otevření dveří vyskočí sám, i když dopad na zadní nohy není nejlepší. Okamžitě se rozejde ke dveřím zařízení a těší se na klienty stejně jako oni na něj. Nedá se nic dělat. Cítím, že to už dlouho nepůjde. Již mně po zádech leze sedmdesátý třetí rok a ohýbá mi je. Budeme se snažit občas se podívat do některých zařízení kam ještě chodíme a návštěva jistě přinese klientů radost stejně jako nám dědkům. Rád se zapojím alespoň krátce do zácviku nového týmu a tak zase ožiju. Bylo by krásné, pokud by stáří se svými neduhy přišlo až po smrti. Maratón pokračuje i když někteří co nemají dost sil končí. Canisterapie je maratonem, který nemá konec.

Zdeněk Tauer