Nechtěný konec canisterapeutického týmu
28.01.2010

Ne každý konec canisterapeutické činnosti tak bolí.

Co cítí polovina canisterapeutického týmu.

Za 59 let pejskařiny jsem měl mnoho psů a každý byl jiný, ale vztah mezi psovodem (mnou) a psem musel být vždy velmi dobrý i když podmínky a prostředky šly s dobou. V padesátých letech se vyžadovali psi pevných povah a výbornou kondicí. Tehdy psi pracovali pouze v terénu a i zkoušky patřily mezi nejnáročnější na světě. Těch starých dědků kynologů asi nebude již mnoho, ale ti co ještě žijí nezapomenou na tehdejší práci se psem a požadovanými výkony. Práce se psem tehdy a nyní je velice rozdílná. Nyní je to sport lahodící oku diváka a tak diváci neznalí schopností psů se dívají jak pes běhá při obraně mezi zástěnami, tedy určitými a označenými body (tedy revír). Jak by však byl schopen takový pes vyhledávat ztracenou osobu v terénu i v hustém lese... Vzpomínám na zážitek, kdy psovodkyně se svým psem na žádost policie vyhledávali s přestávkami několik hodin ztracenou babičku, kterou pes našel a tak byla zachráněna. Druhý den na zkouškách pes odmítal provádět revír v lese. Dá se říci psychická únava z předešlého dne.

Poslední desetiletí jsem se věnoval se svým psem canisterapii. Blesk neprožíval hezké mládí. Malý kotec o to více odhánění, hladu a bití. Když jsem přišel podívat se na chudáka 15ti měsíčního NO, pocítil jsem smutek a velkou zlost. Velký pes v malém kotci. Chomáče srsti ukrývaly kosterní aparát obalený kůži. Jediné co psa trochu udržovalo při životě bylo mléko co dostával v kravíně, kam chodil s majitelem hlídat. Psa jsem vzal přímo na vyšetření k veterináři. I když se za vysokých nákladů podařila léčba orgánů (jater, slinivky, ledvin apod.), náprava psychiky psa byla mnohem náročnější. Pohlazení, nasazení obojku nebo připnutí vodítka, znamenalo pro Bleska očekávání úderu – bolesti. Znal jsem velice dobře jeho rodiče. Byli to mojí psi, které na mně vyvábili starší manželé - milovníci psů.

Rodiče Bleska byli psi s PP a měli zkoušky z výkonu. Majitele tohoto páru chtěli štěňata pouze od nich. Porod nebyl snadný a deset štěňat přes 24 hodin. Blesk patřil do skupiny vybraných štěňat. Ostatní se utratily. Blesk se dostal do rodiny na vesnici, kde je pes daleko za slepicí. Ta snáší vejce, pes jen žere a žere. Tak se s ním také zacházelo. Psa jsem okamžitě odebral a pohrozil jim, že budou-li s dalšími dvěma psy (malá plemena) zacházet stejně jako s Bleskem, nahlásím to úřadům. Psa nechám vyléčit a vše budou muset uhradit. Tím ztratili o psa zájem, mně začal boj s psychikou a lékařům zase boj s klinickým stavem psa. Vyhráli jsme na obou frontách. Ten můj boj byl delší, ale jelikož jsem znal povahy rodičů, věřil jsem, že Bleska dostanu z toho co měl o lidech uloženo.

Miloval aport a tak jsem toho využil pro upevnění psychiky. Dokázal provést zákrok na figuranta bez ochranného rukávů (na manžetu). Údery při zákroku snášel dobře a pouze přivíral oči. Kdy jsem poznal, že pro něj jsem kamarád a ochránce? Když přišel a olíznul mi tvář. Od té doby se mezi námi vytvořil kamarádský vztah. Byl výborný stopař a dá se říci, že se snažil dělat vše proto, abych měl radost.

Jistě bych se nesnažil o canisterapii s Bleskem, pokud bych si nebyl jistý jeho láskou k lidem. Malinká pochybnost tu však byla, aby nedošlo k situaci, která by vyvolala nějakou reakci na dřívější prožitek.

Snaha zavděčit se jej také málem stála život. Canisterapie v ÚSP na zámku probíhala dvě hodiny a tak byla nutná přestávka. Obcházeli jsme kolem zdí oddělující prostor od venkovního okolí. Sáhnul jsem si do kapsy pro kapesník a přitom mi vypadl i lístek od benzínky. Lístek přeletěl zídku, Blesk to vzal jako aport nebo něco co mi vypadlo. Přeskočil zeď a potom jen padal a padal 5m kolem strmé skály až na silnici. Lékař vyloučil těžká postižení kloubů, kostí i vnitřních orgánů. Pouze prasklá prostata a částečně poškozený močový měchýř. Samozřejmě krevní výrony v místech dopadu.

Není vyloučeno, že úraz mohl být příčinou pozdějšímu srůstu bederních obratlů. To však nešlo v tu dobu zjistit. Jinak vše dobře dopadlo, až na to, že mu musela být odebrána varlata. Již po krátké době opět předává Blesk "sebe". Nevím, že by kterýkoliv klient Bleska nemiloval. Je to bolestivé vidět psa, který chce a nemůže. Věřím, že kdybych vzal teď Bleska na canisterapii, bude se snažit i kdyby se měl rozdat. Pes nemá lidské vlastnosti a to je dobře.



Děkuji všem, kteří cítí s Bleskem. Jsem zároveň rád, že z mailů které jsem dostal, je poznat jak si mnozí členové váží psů. Myslím si, že máme mnoho členů, kteří si váží psů jako opravdových kamarádů. Canisterapeutický pes je jedinečný pomocník pro klienty všech skupin s různým postižením.

Z celého srdce děkují všem opravdovým členům, kteří si váží svých "miláčků". Uznávají jejich pomoc těm potřebným a nevidí v psovi jen prostředek k získání peněz. Děkuji a doufám, že se nebudete muset setkat s problémem – postižení psa, který se rozdával a pomáhal. Držte se a buďte co nejvíce s HRDINOU, vracejte mu lásku a pomáhejte zase pejskovi.

Zdeněk