Poznatky a zkušenosti na pokračování
20.07.2007

Školy a školky


Canisterapie v prostředí běžné mateřské školy

Rozhodla jsem se provádět canisterapii (CT) ve speciální třídě mateřské školy se všemi dětmi. V této třídě jsou zařazeny jednak děti zdravotně oslabené (ekzémy, dýchací potíže, alergie, dietní strava apod.), jedno dítě tělesně a jedno dítě kombinovaně postižené. Využívám metodu AAA. Psa využívám především k obohacení a netradičnímu způsobu osvojování, prohlubování a opakování poznatků ze všech složek výchovy. I když v této třídě pracuji jako učitelka, je při CT další učitelka jako pedagogický dozor. Zatím co pracují se psem a určitým dítětem, druhá učitelka se stará o ostatní děti, případně je zapojená přímo do CT s dětmi. Děti dobře znám a tak jsem si vypracovala přehled o individuálních zvláštnostech dětí a na ty se snažím zaměřit.

Při výchovné práci postupuji podle plánu činnosti:

1) Seznámení
a) psa s prostředím
b) psa se skupinou dětí
c) pozorování psa dětmi

2) Komunikace dotykem – děti po jednom přistoupí ke psovi, prohlédnou si ho, řeknou mu své jméno, nebojácní ho pohladí.
3) Pozorování psa - části těla psa a rozdíly od člověka
4) Pozorování pohybu psa – ( pes se pohybuje podle pokynů psovoda)
5) Zapojení dětí - aktivizace dětí k pohybu, rozvíjení přirozených pohybů.

Jakmile se děti se psem seznámily (po několikeré návštěvě), začala jsem ho využívat přímo při plnění určitého úkolu. Využívám jak aktivní zapojení psa, tak i pasivní = přítomnost psa ve skupině dětí se daleko snadněji vyvolá zájem dítěte o činnost, snaží se úkol splnit "předvést" svému psímu kamarádovi co umí. Vyvrcholením činnosti je obvykle hra "na schovávanou". Děti si schovají piškot a pes ho u každého hledá.

Konkrétní činnosti, při kterých využívám psa:

Kreslení
- zvířecí figura, barva - zážitků ze hry na schovávanou – kam si dítě schovalo piškot a jak ho pes hledá.

Jemná motorika
připínání a odebírání obojku a vodítka

Hrubá motorika
vodění psa na vodítku, překážky, zvýšená plocha, chůze, běh, překážky v terénu, chůze do schodu a zpět, střídat nohy a držet se zábradlí.

Pozorování zvířecích a lidských stop (tvar) ve sněhu a v blátě – počítání a velikost

Výtvarná výchova
využití prstových barev – otiskování ruky ke stopě psa.

Tělesná výchova
cvičení plosky nohy – doteky psa bosýma nohama

Hudební výchova
nácvik písně "máme doma pejska Nika". Napodobování zvuků zvířat, vytleskávání počtu slabik, zdrobněliny, pojmenování zvířat a jejich mláďat. Pes "kontroluje" s pomoci učebnice správnost. Odměna pro děti je pomazlení, vodění, krmení psa

Rozumová výchova
poznávání a pojmenování květin. Kdo pozná (pojmenuje určenou květinu) může odměnit psa

Miroslava Melicherová

SpŠ - pomocná třída


Pro canisterapii je nutné, aby byl navázán velmi dobrý vztah mezi klientem a psem. Z tohoto důvodu se nejdříve snažíme odstranit u klientů obavu ze psa. To se týká i u dětí, kde ve škole je používaná motivace kdy dítě plní dané úkoly a jako odměna je krátká zábava se psem jak projíti se s psem po chodbě pod dohledem psovoda, pomazlit se s psem, česat a kartáčovat psa atd.

Děti k činnosti se psem nenutíme. My jsme použili napodobovací metodu. Žáci co se psů nebáli vodili s psovody psy po tělocvičně. Ostatní se pohybovali volně, nebo za ruku s učitelkami. Po zastavení psa u bázlivého dítěte musí být u hlavy psa dítě co psa vede, vedle stojí učitelka, potom bázlivé dítě. Vodič a učitelka psa hladí. Rychle dítě ztratí obavu a psa si pohladí. I tak později musí být mezi dítětem a hlavou psa stát osoba, která má důvěru dítěte (učitelka, nebo někdo z rodičů).

Dívka (downův syndrom) s panickým strachem ze psa. Postup stejný, ale mnohem pomalejší. Dívala se na ostatní děti jak si pokládají hlavičky na psa. Smějí se a mají radost. Zkusili jsme to. Také tento cvik je nutno dělat s velkou opatrnosti. I když břicho psa je měkčí než hřbet, tak pokládáme tyto děti ze strany hřbetu psa. Pes leží na boku a děti se opírají tvářemi o tělo psa. Pokud by se pokládaly bázlivé děti tvářemi na břicho, tak se může stát, že pes si upraví svoji polohu a pohne nohama a to může bázlivého vystrašit a odradit. Nejdříve se mezi nebojácné děti položila učitelka, která si potom vzala bojácnou žákyni a položily se na psa hlavami. Po minutě dívka vyskočila, začala se hlasitě smát a vztyčeným palcem ruky ukazovala, že je jednička. Je pravda, že i později, kdy do třídy přišli psi, tak se dívka postavila ke stěně a dodávala si odvahy jít za pejsky. Supervizorka vypracovala plán canisterapeutických hodin a to na půl roku. Dále individuální plány na každou hodinu. Se vším byli všichni účastníci seznámení a mohli se k tomu vyjádřit. Ty plány na hodinu se mohly měnit podle momentálního stavu postiženého dítěte.

Pes jako motivace. Dítě dostane úkol (čtení, psaní, počty nebo jinou práci – modelování, stavebnice a pod.). U dítěte je pes a jako kontroluje jeho práci. Po zdárném ukončení je odměna se psem. Špatně vypracovaný úkol znamená odchod psa. Takto probíhá první část canisterapie. Další část je zaměřená na jemnou, hrubou motoriku a posílení psychiky. Je mnoho her a praktik jak tyto činnosti rozvíjet. Jsou také na stránce Archiv na tomto webu. Děti baví podlézání a překračování psa i granulování. Přetahování se pse posiluje svaly a udržuje rovnováhu. Vedení psa na vodítku nutí k soustředění a omezuje hyperaktivitu. K potlačení hyperaktivity využíváme polohování s relaxační hudbou. Stane se, že klient usíná. Přenos energie ve spánku je silnější.

ÚSP


Nyní si něco napíšeme o zaměření canisterapie v ÚSP. Většinou jsou klienti začleněni do určitých skupin (oddělení) podle postižení. To zvyšuje požadavky na počet canisterapeutických týmů. Také závisí na postižení a proto tam kde jsou klienti s těžkým kombinovaným postižením, musí zde vykonávat canisterapii více týmů. Jedná se převážně o polohování a na jeden tým jsou nejvíce dva klienti. Jistě by bylo lepší, kdyby se mohlo provádět polohování s více psy pro jednoho klienta. Bohužel jsme nuceni k jednomu klientovi dát jednoho psa. Tak tři psi provedou polohování u šesti klientů místo u dvou. V přestávce mezi polohováním se týmy věnují dalším klientům, kde se polohování neprovádí.

Příklad: Klient mentálně i tělesně postižený (hydrocephalus) – naprostá slepota. Pes přináší klientovi radost a příjemný pocit při hlazení jemné srsti psa. Dále odstraňování agresivity u dalšího klienta. Také opět těžce postižení klienti, kteří alespoň částečně pohybují horními končetinami se snaží házet psovi aporty i když na malou vzdálenost a mají velkou radost, když pes předmět donese. Také pro psa to znamená uvolnění pro další polohování.

S jedním psem se dá provádět polohování těmito způsoby: Přenos energie přes "kolení jamky", kdy je klient uložen na relaxační vak (podložená záda, aby se mohl dotýkat rukama psa). Pes leží na břiše těsně u zpola ležícího klienta. Nohy klienta se položí v místech koleních jamek na hřbet psa. Tato poloha umožňuje položení spastických rukou na hřbet psa. Tímto způsobem přechází energie ze psa na klienta ve více místech. Při poloze – klient leží na zádech s podloženou hlavou dochází k přenosu energie pouze přes kolení jamky.


Další polohování se provádí přilehnutí psa ke klientovi. Pes leží na boku a ležící klient je přimáčknutý ke psu. Při těchto polohách využíváme "polohovací hady". Jsou to látkové válce naplněné materiálem, který odpuzuje teplo a vlhko. Tyto hady se dávají kolem ležícího klienta, aby dodávané teplo psem neodcházelo v nechráněných místech těla i když musí být klient přikryt dekou. Pro lepší přenos energie je lepší, když klient nemá na sobě ani spodní prádlo mimo "pemprsek". Stává se totiž, že polohování uvolňuje vnitřní orgány klienta tak, že se vyprázdní. Další možnost polohování je položení klienta přes hřbet psa. Klient klečí u ležícího psa a položí se břichem přes psa. Za psem se opře lokty nebo dlaněmi o zem. Opět klienta přikryjeme. Po uvolnění spastických dlaní při polohování (kolení jamky, nebo pouze přikládání spastických dlaní na psa) se použijí speciální válečky do dlaní pro prodloužení uvolnění spastických dlaní. Pro zjištění, kolik pes energie předá se měří teplota na několika místech těla klienta před polohováním a po výkonu. Podle druhu a stupně postižení jsou naměřeny i různé hodnoty. Dosáhlo se zvýšení tělesné teploty až o 12°C a to v místech špatně prokrvovaných. Dlaně a chodidla. Některé "špičky canisterapie" toto měření neuznávají, ale nemají žádný jiný důkaz o výsledcích canisterapie, mimo vizuálního projevu, který může být značně rozdílný. CANTES se snaží vybavit týmy, které provádí polohování pomůckami pro tyto výkony. Jedná se o tisícové náklady.